13. komnata

20. výročí vzniku firmy Beruška

8.3.1993 – 8.3.2013

Vážení přátelé, vážení zákazníci, vážení návštěvníci našich stránek…

Dovolte mi, prosím, možná neformálním, nekonvenčním, ale zcela osobním a lidským způsobem představit historii mé firmy.

Vzpomínám si, jak docela na počátku byl jeden nápad a jeden (dnes už vím, že sice hezký, ale velmi naivní) sen mladé ženy.

Mít úklidovou firmu, svoji vlastní kancelář, sekretářku a být majitelkou, která ji reprezentuje v kostýmku a v lodičkách. Přála jsem si mít svou vlastní prosperující firmu, spokojené a dobře placené zaměstnance. Představa to byla krásná, ale realita od ní na hony vzdálená. Prožila jsem roky tvrdé práce. Neexistovaly volné víkendy, klidná dovolená, možnost si vzít paragraf a být s dětmi doma, když byly nemocné. Hlava neustále plná starostí a povinností. Napřed jsem si všechno musela sama vyzkoušet vlastníma rukama. Procházet nikdy nekončícími údobími kolísání mezi úspěchem a neúspěchem, a pak, až náhodou vznikne malinká skulinka, je na pár okamžiků možnost plnit si sen a hned se zase vrátit zpět k práci. Kdo nezkusil, jen těžko porozumí.

8.března 2013 uplynulo 20 let od vzniku a zahájení mé činnosti a já se s vděčností ohlížím zpět. Byla to dlouhá a nelehká cesta, ale také krásná. Byl to můj život, ve kterém jsem se mnohému naučila. Život, ve kterém jsem potkala mnoho zajímavých lidí. Byla to cesta, která právě přinesla mnohá krásná setkání. Mohu s hlubokou vděčností a pokorou k mému osudu a všem těm, které jsem na své cestě potkala a kteří mě provázeli, říci: „Děkuji Vám.“

Jedno jsem však po té cestě poznala, že každý den musím být při té práci, kterou moje firma a moji zaměstnanci vykonávají, že je potřeba, abych s nimi komunikovala, že je potřeba, abych jim předávala své zkušenosti a učila je, jak tu práci mají provést co nejlépe. Že je potřeba, abych se o ně zajímala, jak žijí, co je těší, co je trápí. Poznala jsem, že je potřeba mít osobní kontakt se všemi zákazníky, umět znát jejich přání a potřeby. Jednoduše být stále aktivně u toho všeho dění. Bez toho to nejde. A pak až přijdou i ty svátečnější chvíle.

Nakonec zjišťuji, že mi bylo dáno mnohem více, než jsem si mohla přát. Nemám na mysli nic hmotného, ale všechny ty zkušenosti, setkání, možnost být uprostřed toho dění. Chci nyní vyzdvihnout a poděkovat všem těm, kteří mě na té dlouhé cestě provázeli a bez nichž by se nic z toho nestalo. Chci vzpomenout jednotlivě 4 skupiny těch, bez kterých by to vše nebylo možné. Zaměstnanci, zákaznici, přátelé a rodina. Všichni tito jsou velmi důležití a ani jedna skupina nemůže chybět.

Za celá ta léta jsem měla možnost poznat stovky lidí, kteří mě požádali o práci. Někteří zůstali na dlouhou dobu, někteří měli práci v mé firmě jako přechodné nouzové řešení, jiní to jen tak zkoušeli a ti přicházeli a za krátko odcházeli. Za každého příchozího jsem byla vděčna a každý ten příchozí byl mojí novou zkušeností. Postupem let jsem se naučila s lidmi pracovat, ba co více, pochopila jsem, že je důležité dát šanci každému hledajícímu svoji cestu. Že je důležité u každého človíčka najít nějakou schopnost, ve které vyniká, ve které je dobrý, umožnit mu vykonávat práci, kterou zvládne a bude ji dělat dobře. Někdy to hledání bylo dlouhé, ale výsledek byl vítězstvím. Veškerá práce se pak odvíjela správným směrem a moji zaměstnanci v ní do sebe zapadaly jako puzzle. Jsem svému osudu vděčna za to, jaké lidičky jsem měla možnost potkat a s jakými pracovat. Za celou tu dlouhou dobu je za námi veliký kus práce. Mnohdy plní moji zaměstnanci nelehké úkoly, někdy jsou to úkoly velmi nepříjemné….ale oni je zdolávají s pokorou a plným pracovním nasazením, za což chci poděkovat všem, kteří se mnou ušli nějaký úsek té dlouhé cesty. Trápilo a trápí mne však jedna skutečnost, že jsem svým zaměstnanců nemohla nabídnou lepší pocit z práce, kterou vykonávají, jelikož je to práce, která je oceňována naší společností co nejméně nebo je spíše podceňována a nedoceněna. Trápí mne, jak je na tuto práci naší společností pohlíženo, že je činností, která v našem životě mnohdy zaujímá to úplně nejposlednější místo. Je podceňována v tom smyslu, že je na ni pohlíženo tak, že ji může vykonávat kdokoli a nemusí být nikterak školen. Není tomu tak…..dostáváme se do Vašich domovů, do Vašeho soukromí, do Vašich kanceláří, ošetřujeme a udržujeme Váš majetek a nesmíme ho nikterak poničit nebo poškodit. Je potřeba, aby tito lidé, kteří práci vykonávají byli bezúhonní, komunikativní, slušní, velmi zodpovědní a důvěryhodní, příjemného zevnějšku, upravení, čistí a inteligentní a musí si především umět v dané situaci správně poradit se zadaným úkolem. A za tuto práci jim přísluší všeobecně ta nejnižší minimální mzda.

Mám jeden velký nový sen. Abych svým zaměstnancům za jejich vykonanou práci mohla zaplatit mzdu, která jim přísluší a se kterou budou tuto práci vykonávat opravdu rádi a s chutí. Což znamená, že bude také tak tato práce hodnocena celou naší společností. Uznejte sami, není příjemné existovat v čistém příjemném prostředí, než v nepořádku a špíně?

Další důležitou skupinou jste vy, naši zákazníci, protože bez Vás bychom tady neměli smysl, bez Vás a Vašich přání a požadavků bychom nemuseli existovat. Právě pro Vás tady jsme, abychom tak, jak nejlépe dovedeme, Vám mohli splnit vše potřebné a důležité. Chci poděkovat všem těm, kteří nám dali svoji důvěru, kteří nám svěřili své domovy, svá obydlí, svá pracoviště a my jsme jim mohli být užiteční a pomohli jim cítit se dobře. Chci poděkovat všem, kteří nám za naši práci svědomitě platili, všem, kteří si naší práce vážili, všem, kteří ji uměli ohodnotit.

Předposlední skupinou, která mě na cestě provázela, byli mojí přátelé, kteří mě ve chvílích, kdy jsem to potřebovala, podrželi, byli mi oporou, pomohli činem či radou, potěšili, povzbudili a dávali mi sílu. Chci i jim všem ze srdce poděkovat, neboť ani bez nich by to vše nebylo možné.

Poslední skupinu jsem si nechala záměrně na konec, ale ne proto, že by byla nejméně důležitá, spíše proto, že bych ji chtěla nejvíce vyzdvihnout.

Touto skupinou je moje rodina. Díky rodinnému zázemí, díky obětavosti mých nebližších, často i dík jejich vydatné pomoci, jsem mohla celá ta léta svoji práci vykonávat, jak nejlépe jsem uměla a věnovat jí i svým zákazníkům tolik potřebný čas. Jsem si vědoma, že mnohdy museli oni zapomenout na svá přání a své potřeby a podřídit se potřebám mým a potřebám mých zákazníků. Mám pocit, že říci pouhé díky nestačí. Cítím hlubokou vděčnost za to, že můj manžel, dva synové a dcera mě po všechna ta léta provázeli, trpělivě snášeli se mnou dobré i zlé a byli mi po boku. Pomáhali mi, abych mohla být úspěšná, pokud se o nějakém úspěchu dá mluvit. To však nechám na posouzení Vás samotných.

Splnilo se mi ví víc, než o čem jsem snila……

Odpusťte mi, prosím…

Díky, že v mém životě jste, díky, že jsem se s Vámi ve svém životě setkala a on byl a je proto zajímavější a hezčí. Kéž i já jsem stejným přínosem pro ten Váš.

A nebylo-li vše vždy akorát, odpusťte, prosím. Pokud jsem Vám něčím na té dlouhé cestě ublížila, pokud jsem Vám způsobila bolístku na duši, odpusťte mi, prosím. Věřte, že nebylo to mým úmyslem. Nebo snad v tu chvíli neuměla jsem to líp….

…20 let…nebyl to jen okamžik ???