13. komnata
Povídání o dotacích, odpadcích, práci a Romech…
Je to již pár měsíců, co mě oslovila jedna opavská firma a nabídla mi dotaci na mzdy u pracovníků, které by mi sama doporučila, a kteří tímto programem prošli a byli určitým způsobem proškoleni. Vůbec jsem neměla tušení, že takový dotační program by byl na dosah také pro mě. Návrh se mi zalíbil. Když jsme se však dostali na téma, ze kterých pracovníků bych si mohla vybrat, tak mi dotyčná pracovnice navrhla, že by mi je posílala, abych je viděla. Mělo to malý háček. Ty pracovnice jsou romského původu. Ačkoli já sama nejsem proti této menšině zaujatá, vyjádřila jsem zamítavé stanovisko. „Mám ale dvě takové hodně šikovné, zkuste se na ně podívat, uvidíte“, snažila se mě přesvědčit. Hlavou mi šlo, co by na to mohli říkat naši zákazníci. Nakonec jsem přece jen svolila. Podívám se na ně a uvidím, odmítnout je mohu vždycky. Když se dostavily dvě mladé ženy kolem 20 let, udělaly na mě dojem. Rozhodla jsem to risknout. Nějakou práci jim musím najít. Určitě se něco najde. Potřebovala jsem obchodního zástupce firmy a zkusila jsem požádat ještě o jednoho pracovníka nebo pracovnici. Nakonec se našla i taková a není Romka. V závěru mi to nedalo a byla možnost přijetí ještě dvou mladíků, z nichž jeden je opět Rom.
Rozhodla jsem tak pomoci nejen sobě, ale i ve prospěch druhých. Po několika měsících se prozatím ukazuje, že tito lidé skutečně chtějí pracovat a snaží se aktivně zapojit. Že obě mladé Romky jsou šikovné, snaživé a učenlivé, stejně jako mladá pracovnice, která obstarává práce v kanceláři a stará se o webové stránky a jinou reklamu a stejně tak i dva mladíci. Není jednoduché jim na každý den obstarat práci. A když jsem pro ně neměla zrovna práci, kterou by si zákazníci objednali, tak jsme se dali do hrabání listí na některých místech našeho města, přičemž jsme roznášeli letáky s nabídkou hrabání listí za 40 Kč/h/pracovníka a jiných prací na zahradě. Už jsem slyšela o takzvané „Ztracené generaci“ mladých lidí, kteří i kdyby chtěli, nemají možnost se zapojit do pracovního procesu a my všichni jsme si vědomi negativní skutečnosti, že nebudou mít tolik potřebné návyky ráno vstát a jít do práce, postarat se o sebe a nečekat, že se o ně postará společnost. Za celých 20 let, co podnikám si nepamatuji, že by mě oslovilo za tak krátkou dobu takové množství lidí, kteří hledají práci, jako za poslední měsíce.
A tak se snažím alespoň v tom maličkém úsilí udělat něco pro zlepšení toho stavu a chci uvěřit tomu, že svým příkladem a snahou někoho strhnu s sebou, kdo se ke mně přidá, kdo se nad tím zamyslí, kdo si toho všimne. Pohrabali jsme za krátký čas dvůr, kde máme v nájmu kanceláře na ul.Sv.Ducha, parčík naproti síni Sv.Ducha, park na ulici Zukalové, kde jsem požádala o pomoc při odvozu listí ředitele Technických služeb Ing.Ledvoně a kde nám ještě s jeho pracovníky pomohli tento park uklidit. Dále jsme pohrabali trávníky před Domem dětí na ul. Dobrovského. Toto ještě nemáme úplně dokončeno. Pracovníci posbírali odpadky na cyklotrase od Penzionu Šelenburk kolem Hájnických rybníků zpět k penzionu. Chystáme se, pokud nám to ještě počasí dovolí zkulturnit schodiště na Cvilín. Když se člověk pozorně dívá kolem sebe, tak tu práci objevuje na každém kroku. Často chodím na procházky a při toulkách přírodou nacházím mnohá uložiště odpadků. Přitom si kladu otázku, proč tomu tak je, když ve městě jsou k dispozici 3 recyklační dvory. Je snad obyvatelstvo našeho města málo informované o těchto dvorech, jejich režimu a možnostech na těchto místech odpad složit bez poplatku, když raději vynaloží takové úsilí, aby někam daleko za město či do lesa odvezli nežádoucí odpad?
Mou snahou není jen hledat svůj prospěch, ale i těch ostatních, kteří žijí v mé blízkosti. Chtěla bych své povídání ukončit známými slovy písně J.Wericha, které jsem před dvěmi léty použila jako motto trhů, které jsem pořádala: „Ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc.“
S pozdravem a přáním hezkého dne
Elena Čipcová, firma Beruška Krnov