13. komnata
Nechť Pečené čaje nesou své poselství…
Vozím je s sebou v autě, abych jimi mohla někoho odměnit. Posuďte sami… Část republiky byla pokryta náledím a já jsem směřovala napříč naší zemí do druhého jejího koutu. Zastavila jsem na čerpací stanici, abych se občerstvila a nabrala sílu. Odskočila jsem si také na toaletu. Po té, když jsem se již chystala z toalety odejít a zdržovala se ještě chvíli u zrcadla, vstoupila mladá žena a mířila ke dveřím. Najednou se zarazila, pohlédla na mě a řekla: „Nepředběhla jsem vás?“ Odpověděla jsem: „Nepředběhla, je to v pořádku.“ Odcházela jsem k autu a myslela na to, že ta žena v tu chvíli nemyslela jen na sebe a že to je v dnešní době asi dost vzácné. Vytáhla jsem z auta pečený čaj a čekala na ni, až vyjde ven. „Mladá paní, tady máte ode mě čaj za to, že jste nemyslela jen na sebe, za svoji laskavost. Děkuji Vám,“ řekla jsem a s úsměvem a vděkem v hlase jsem jí podávala skleničku pečeného čaje. Překvapeně se podívala, mile se usmála, vzala si čaj a poděkovala. Odcházela vesele ke svému vozu.
Když jsem po dvou dnech viděla svoji kamarádku Milušku a doplňovala si zásoby čajů, říkala jsem jí: „Miluško, víš, že ty Tvoje čaje vůbec nejsou obyčejné? Ony nesou poselství lásky člověka k člověku.“ Miluška se na mě dojatě dívala a utírala slzy…
Vážení přátelé, až si budete připravovat pečený čaj a uděláte si sváteční odpočinkovou siestu, třeba vzpomeňte na to, jaké poselství ty čaje nesou, budete-li chtít. Předávejte toto poselství dál, budete-li chtít. Přeji Vám hezké dny plné slunce a úsměvů a ohleduplných lidiček kolem sebe. Přeji Vám lásku.
Elena Čipcová